P
ardubičtí herci před prázdninami natočili rozhlasovou hru Taxis podle stejnojmenné divadelní hry herce vinohradského divadla Zdeňka Palusgy. Režie se ujal Jiří Seydler, jenž do hlavní role obsadil Radka Žáka. Nahrávku divadlo vydalo společně s pardubickým Dostihovým spolkem k letošnímu 150. výročí Velké pardubické. Slavnostní křest audioknihy se uskuteční na dostihovém závodišti den před nejslavnějším českým dostihem v sobotu 12. října od 11.50 hodin v dekorovacím paddocku.
Hra Taxis líčí osudy amatérského dostihového jezdce Vladimíra Hejmovského, který roku 1951 stanul na prvním místě Velké pardubické a je nejstarším vítězem v historii tohoto závodu. „Pan Hejmovský se narodil se roku 1892 v Litvě. Vystudoval vojenskou akademii v Petrohradu a poté sloužil v carské armádě. Za občanské války v Rusku bojoval proti bolševikům. Roku 1923 emigroval do Československa, sloužil u dělostřelectva a žil s rodinou v Brně a později v Olomouci. V roce 1948 odešel do výslužby a začal se plně věnovat jezdectví. Pár dní před svými 59. narozeninami se zúčastnil Velké pardubické a zvítězil. Svým překvapivým úspěchem si podepsal ortel smrti. 9. září 1952 byl předvolán na informační oddělení Ministerstva národní obrany. Den poté byl nalezen mrtvý pod okny budovy StB v Bartolomějské ulici,“ představuje hlavní postavu hry dramaturgyně VČD Jana Pithartová.
Zdeněk Palusga, jenž v rozhlasovém provedení své hry ztvárnil roli Jevgenije Gejmovského, staršího bratra hlavního hrdiny, o vzniku textu říká: „Velmi dlouho znám vnuka Vladimíra Hejmovského Michala. Hrál jsem v Olomouci s jeho matkou, herečkou Miluší Hradskou, která byla snachou pana Hejmovského, čili ženou jeho syna Igora. Ale až po smrti svého otce Igora mi Michal někde u piva začal vypravovat o dědečkovi a já jsem žasl, co všechno za tou rodinou je. Shodou okolností tehdy vyšly i nějaké články v tisku, Michal mi je přinesl, a to už mi bylo jasné, že to nemůžeme nechat jen tak. Rozhodl jsem se, že o tom musím něco napsat. Je to veliký příběh, byla by to úžasná látka i pro film. Probíral jsem se pak spoustou dopisů, článků a vzpomínkami Igora a jeho bratrance, který žil v Bratislavě a napsal velmi podrobnou rodinnou »anamnézu«. Měl jsem tedy fakta, ale musel jsem je sestavit k sobě. Ze všech těch informací a vzpomínek stvořit živé bytosti, které nějak myslí, konají, mluví a jsou ve vzájemné interakci. To jsem musel vymyslet. Není to reportáž ani historická rekonstrukce, je to hra na motivy skutečných událostí.“
Audiokniha Taxis bude k dostání v předprodeji vstupenek za divadlem či v divadelním obchůdku ve vstupním foyer VČD.
Foto: Petr Šedivý
