E
uroposlanec Tomáš Zdechovský ve spolupráci s neziskovou organizací Cerebrum vyzývá Evropskou komisi k úpravě nařízení, která by zajistila nezcizitelné právo každého člověka se zdravotním postižením dostat se na palubu letadla na vlastním invalidním vozíku. Zdechovský, který již v srpnu formálně oslovil Komisi ohledně zlepšení práv pro osoby s omezenou schopností pohybu, zdůrazňuje, že je nepřijatelné, aby cestující se zdravotním postižením byli nuceni přesedat na letištní vozíky, které ne vždy vyhovují jejich potřebám a mohou být pro jejich zdraví dokonce nebezpečné.
„Nezbytná potřeba osobního invalidního vozíku, který zajišťuje komfort a bezpečnost, musí být reflektována v legislativě Evropské unie,“ říká Zdechovský a upozorňuje na pozitivní příklady ze zahraničí. V USA totiž platí Zákon o přístupu leteckých dopravců (The Air Carrier Access Act), který cestujícím zaručuje právo používat vlastní vozíky, koloběžky či chodítka až k nástupu do letadla. Podobné nařízení by podle něj mělo být uzákoněno i v EU, čímž by se posílila důvěra lidí s postižením v možnosti cestování.
Mnoho lidí bojuje se současnou praxí na letištích. „Letos, při návratu z Turecka, jsme se setkali s komplikací, když nám nebyl přistaven vozík pro naši těžce nemocnou dceru. Nejdříve jsme na náš vozík čekali v letadle, avšak posléze bylo nutné letadlo uklidit a nám nezbylo nic jiného, než aby naše dcera přesedla na letištní vozík, který je pro nás nevyhovující. Měli jsme obavy, aby z vozíku nespadla,“ popisuje poměrně čerstvou zkušenost Kateřina Nevolková s tím, že ji pomohli další členové rodiny. Na vozík pak čekali minimálně hodinu od příletu, což může být pro handicapované osoby velký problém a zdraví ohrožující.
Bohaté zkušenosti s cestováním letadlem má i Miroslav Šperk, paralympijský medailista z Athén. „Osobně si nedovedu představit, že bych měl strávit jakýkoliv čas bez vlastního vozíku a dalšího vybavení. Jedná se o velmi individuální výbavu, kterou nemůže obecný letištní vozík nahradit. V případě použití neznámého vybavení mi hrozí zdravotní komplikace. Vlastní, upravený vozík a další příslušenství je pro každého vozíčkáře naprosto zásadní výbavou pro život,“ přibližuje 40letý sportovec, jenž působí také jako generální sekretář Českého paralympijského výboru.
Evropská komise v reakci na Zdechovského interpelaci potvrdila, že podpora využívání vlastních vozíků je osvědčeným postupem, který se má promítnout do aktualizovaných pokynů pro letiště. Přesto se však zmiňuje o možnosti odebrání osobních vozíků již při odbavení nebo u nástupních bran z důvodů bezpečnostních předpisů a manipulačních postupů. Podle Zdechovského a Cerebrum však tato klauzule umožňuje přílišnou flexibilitu, která může základní právo na osobní vozík podkopat.
„Jsme rádi, že Komise uznala důležitost osobních vozíků pro naše klienty, ale dosavadní návrhy legislativní úpravy nejsou dostatečné,“ komentuje stanovisko Komise Nataše Randlová, předsedkyně správní rady Cerebrum a advokátka, která má sama syna na vozíku. „Americká praxe ukazuje, že zajištění osobních vozíků přímo k letadlu není nedosažitelné a může významně přispět ke komfortu i bezpečí cestujících.“
Zdechovský i Cerebrum poukazují na fakt, že současná legislativa EU (nařízení č. 1107/2006) sice stanoví obecnou povinnost zohledňovat potřeby osob se zdravotním postižením, ale často neumožňuje uplatňování těchto práv kvůli nejednotné praxi na letištích. „Nejde jen o komfort, ale o základní lidské právo. Pokud to jde v Americe, mělo by to jít i v Evropě,“ zdůrazňuje Zdechovský.
Organizace Cerebrum a Zdechovský plánují další kroky, aby Evropská komise reflektovala výzvy, jimž lidé s omezenou pohyblivostí čelí při cestování, a aby právo na vlastní invalidní vozík bylo skutečně nezcizitelné pro všechny, kteří ho potřebují.
