Do historie pardubického stánku Thálie nepatří jen rozkvět a sláva, ale bohužel také temné momenty – pravděpodobně největší tragédie divadlo potkala 30. března 1931, kdy při představení došlo ke zkratu elektrického vedení a následně k devastujícímu požáru.

30. března hrálo se ve Východočeském divadle v Pardubicích představení »Čeští muzikanti«. Mezi třetím dílem asi o čtvrt na 11. hod. več. nastalo na jevišti krátké spojení v důsledku nově namontovaného elektrického vedení a požárem z něho vyšlým byly zachváceny kulisy a ostatní zařízení na jevišti. V divadle mezi obecenstvem jako obvykle při podobných případech nastalo zděšení a obecenstvo dostalo se z divadla za velkého duševního rozčilení. Hlavně u šaten nastal naprostý nepořádek, ačkoliv nikomu nebezpečí nehrozilo. Velmi obratně do věci zasáhli zodpovědní činitelé, stáhli železnou oponu a tím zamezili možnost vlivu požáru na přihlížející obecenstvo. Zavolaný hasičský sbor z Pardubic požár lokalisoval. Škoda, která povstala nejen na majetku městského divadla, nýbrž i také na majetku Východočeské společnosti a p. řed. Wuršera, dosahuje vysokých čísel, není však dosud zjištěna. Teprve komise vyšetří skutečnou škodu, která je z části kryta pojištěním. (Východ, 4. dubna 1931)

V celém jevišti panoval prudký žár, jeviště naplněno bylo dusivým kouřem ze spálených dekorací, a sotvaže žárem popraskala okna, nacházející se ve třetím poschodí provaziště, nastal průvan, kterým potom byl oheň ještě více podporován. … Vše, co bylo na jevišti a v blízkém skladišti rekvisit a dekorací, lehlo popelem. Tak byly zničeny všechny dekorace jsoucí v majetku divadla, sufity. Rovněž zničeny byly varhany, harmonium, velký koncertní klavír a dvě pianina, z nichž jedno bylo dočasně vypůjčeno a pojištění proti požáru se tudíž na něho nevztahovalo. Rovněž i obě opony, jak výše uvedeno, mistra Urbana, která dodávala našemu divadlu své osobitosti, tak také opona děkovací. Jaký žár na jevišti panoval, jest viděti z toho, že silná železná opona se žárem do jeviště prohnula, takže kouř pronikal do hlediště a dosti značně poškodil malbu v prosceniu. Vodou bylo přirozeně zatopeno propadliště i se všemi zařízeními a přední část hlediště, zejména pak orkestr. Ráno vyhlíželo, kdysi krásné jeviště, jako nějaká vyhořelá továrna. Se všech stran visely železné konstrukce, trámce, železná lana a nad tou zkázou, jakoby dominovala klaviatura varhan. Čk. (Východočeský republikán, 31. března 1931)